Narodila jsem se ve městě Ternopil. Ternopilský region je velmi malebná oblast na západní Ukrajině. Poté co jsem na jaře namalovala břízu rostoucí v blízkosti našeho domu, chvála všech příbuzných a sousedů neznala mezí. Bylo mi pět let. Od té doby jsem propadla malování. Jenže časem jsem si všimla že úspěch u veřejnosti nepřichází vždy tak snadno. Zejména pro to že na světě nejsem jediná kdo umí kreslit. Co dělat? Učit se! Tak jsem v roce 1993 nastoupila na Ternopilskou pedagogickou univerzitu na fakultu výtvarných umění.

Studentská léta uplynula jako voda a najednou jsem stála před skupinou vlastních studentů. Snadno jsem se spřátelila s žáky a přirozeně zapadla do učitelského kolektivu. Pracovat podle zastaralých učebních plánů však bylo nudné pro studenty i pro mě. Proto jsem s podporou Kyjevského centra pro děti a mládež otevřela vlastní umělecký ateliér „Štěteček“. Bylo to neskutečně skvělé! Zkoušeli jsme všechny možnosti a dosahovali výsledků v nejrůznějších technikách malování. Tvořili jsme v nejnovějších stylech, ale nezanedbali jsme ani klasické zátiší a portrétové koláže. Bylo to zábavné, zajímavé a expresivní.

Nicméně jsem chtěla více, proto jsem v roce 2002 absolvovala kurz interiérového designu na Kyjevské stavební a architektonické univerzitě. Po ukončení kurzu jsem se působila v městečku Ramenskoje v moskevském regionu, kde jsem obnovila činnost ateliéru Štěteček. Zde se odehrálo mnoho důležitých setkání a a akcí. S teplem a láskou jsem zaznamenala tuto dobu v mých akvarelech, olejomalbách a náčrtcích.

Rok 2005 byl pro mě přelomový. Narodil se mi syn. Můj svět se změnil a já jsem se změnila také. Vrátila jsem se na Ukrajinu. A dokonce jsem začala psát básně a to pro mě byl počátek mojí vlastní tvůrčí stezky.

V roce 2007 vyšla moje první sbírka básní „Nehledej mě, lásko moje“, uskutečnily se moje první výstavy a literární koncerty.

V roce 2008 jsem uspořádala výstavu v mojí alma mater.

Roku 2009 vyšla moje druhá sbírka básní „Nástiny smyslů“. Křest sbírky se konal v Ternopilském divadle knihy „Dialog“ pod vedením Borise Salabčuka.

V roce 2010 jsem vystavovala v galerii „Šťastná setkání “ v rodném Ternopilu. 25 obrazů.

Rok 2011 už byl ve znamení mého stěhování do České Republiky. Ještě se mi podařilo uspořádat výstavu v Ternopilskem národním muzeu umění. Po té jsem se přestěhovala do Karlových Varů. Po potvrzení vysokoškolského diplomu jsem zde začala působit jako učitel výtvarného umění. Pořádám skupinové i individuální kurzy a spolupracuji s dětským centrem. Dále se věnuji individuální tvorbě.

Roku 2015 jsem své obrazy představila ve Vídni.

---